Bílý kapesník

Autor: Dandyautor

Na soukromý žal
si vařím v horké krvi
lipový odvar s medem,
a pak opařeným jazykem
srkám nejistotu.
Hřeji se u kamínek
své zbité naděje,
a slané slzy bolí.
Jsem nastuzená,
z chladu co fičí odevšad,
a skrývám se v kapesníku,
který má barvu bílou,
nevinou jak dětská peřinka.
Ale já se nevzdám,
a nebudu mávat kapesníkem
aby mě ušetřili,
a rozdmýchám lidským teplem
žhavé uhlíky lásky.
Sama se poplavím,
až vysílená snesu se na dno,
a jen bílý kapesník na hladině
zůstane jako torzo.
Vzdání se ?
Smíření ?
Milování ?

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 12x

Jsi můj?

Autor: Dandyautor

Zatím tě objevuji
a po každé jsi jiný.

Jednou dráždivý netečností jak muška
a já, masožravý pavouk,
načínám tvou hořce sladkou kůži.

Jindy z tebe dobývám dlužnou rozkoš,
spodní ret tisknu mezi zuby,
jako bych chtěla odkousnout
jeho purpurový lem.

A udělala bych to,
ale srdce mi podrazí nohy,
a já ztrácím sílu,
ačkoli žíznivě čerpám i tu tvou,
jenž tryská jako krev z přeťaté tepny.

Proto tě asi chci, hned, teď!
Lásku nelze rozepínat a svlékat,
a nelze jí ohřívat, jako jídlo od oběda.
31.5.2006 Pro Marka

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Uvědomění

Autor: Lucieautor

Stávám se otrokem vlastní pravdy,
snažím se Tě pochopit, snažím…
Pravda lže a oklamává mé hříchy…
už ani neznám Tvé jméno…uf
natož rozeznat svá slova,
kterými Tě prosím a na kolenouch klečím před svým vlastním trůnem..
a zvedám oka k ohni Tvého žáru!!!
A Ty stejně neslyšíš…
a stejně jdeš dál sám…
a já zůstávám…s krví na kolenouch….doufat..
že snad ohlídneš se na chvíli věčnou a pochopíš mou lživou pravdu..
a odpustíš mrakům jejich hromy!!!
Krvi proud a vzduchu volnost…
snad odpustíš i nám, má duše,
i nám můj králi lží…má slaboto…mé já…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Zmatek

Autor: Dandyautor

Mám svůj smích a mám svůj pláč,
snad stále u mě drží stráž,
už je ráno, už je den,
ty zas odcházíš jak sen…

Pozvi mi ptáčky z pohádek,
ať za mě hrášek přeberou,
já mám teď práci, tu jedinou,
musím si přebrat jaká jsem…

Mám tu ano a mám tu ne,
snad mám tebe a snad taky ne,
mám v tom zmatek , je to děs,
chci právě jen tebe, je to běs…

Pozvi mi holoubky z pohádky,
ať za mě hrášek z popelu vyberou,
já mám teď práci jinou, jedinou,
schovat před tebou svou bolest velikou…

Mám svůj stesk a mám svůj strach,
mám svou bolest a mám svůj žal,
někdy mám tebe, a někdy zase ne,
někdy mám radost, někdy vztek…

Pozvi si ptáčky bílé pohádkové,
ať si tu bolest roznesou dál,
pro jednu lásku, i když je veliká,
té bolesti je nějak moc… Tvoje

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 21x

Zmar

Autor: J.Filippecautor

Botičky do bláta si zuj,
po vodě tiše pluj.
Nikomu si nestěžuj,
že život je jen hnůj
a nikdo nenaučil tě říkat-odpouštěj a miluj.
Větře,před nepřízní počasí varuj,
ty slunce cejch smrti vypaluj
a o bolesti slastně vypravuj.
Měsíci jak špatný montér hvězdy si opravuj,
do nemilosrdné tmy vylupuj,
však jen mé vyhaslé srdce požaduj
a co dobré zbylo v něm nemilosrdně popravuj…

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 14x

Jestli jí ta paní má

Autor: Baxlyautor

Jestli ji ta paní má,
Tak né mezi nohama.
Asi jí má za komínem,
Když neví co dělat s klínem.

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 16x

Porod

Na ženu přišly prudké křeče
je třeba mistra porodníka
Stojím a čekám, čas se vleče
přesněji, vůbec neutíká

Pak ale nadešla šťastná chvíle
nesou mi v peřince mého syna
Dívám se, snažím se tvářit mile
někde však ve mně zlost se vzpíná

„Není to dítě trochu hnusné?“
ptám se a nálada krutě zvadla
Doktor si narovnal brýle vkusné:
„Je! Ale koukněte do zrcadla!“

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Zhlédnuto 9x

Stvoření týdne

Šedivé, slizké a povinné ráno
volno a ležato jest vyčerpáno
Deprese teď si nás do družstev rozdělí
buď práci čest… a tak vzniklo pondělí

Den se nám překulil kolem své osy
ruce se chvějí, čelo se rosí
na čase řešit je pracovní průsery
a z toho důvodu dáno nám úterý

Letí šíp savanou, čas se však vleče
o spásu prosíme, ve stoje, vkleče
Únava postupně na nás si sedá
lidstvu dán pekelný vynález – středa

Pak přijde světélko na konci tunelu
naděje hojivá v člověka údělu
Hrabeš se skrze čas, jak hlínou krtek
týden se otočil, stvořen byl čtvrtek

Kde jsou tvé deprese, všechny tvé splíny?
Dnes člověk z tebe je úplně jiný!
Bujaře skotačíš jak malý spratek
pro radost bláznům byl zaveden pátek

Na slunci není dnes jediné skvrny
život je nádherné svobody plný
Šos ať ti políbí veškerá lopota
I byla šestý den stvořena sobota

Na hlavě slamák, brčko zas ve sklence
na klíně milenku (případně milence)
Přec slyšíš klepání pondělku nesmělé
o to víc za kšandy držíš se neděle

Hodnoťte:

nic mocujdedobréslibnéskvělé (Zatím žádná hodnocení.)
Loading...

Zhlédnuto 8x